Autoři byli v různé míře lidi, co prostě nezapadali. A nezapadli před listopadem ani po listopadu. Andrej Stankovič byl menší cvok (myšleno v dobrém) než Vítek Kremlička nebo Magor, ale byli to zkrátka lidi vymykající se většině.

Manifest byl v podstatě protest proti tehdejšími establishmentu. Proti době, v níž se obecně vědělo, že "kapitalismus je vykořisťování člověka člověkem, zatímco v socialismu je tomu naopak," ale nesmělo se o tom mluvit, a navíc se muselo navenek přikyvovat tomu, že v minulosti bylo všechno děsné (kromě komunistů), zatímco dnes je všechno skvělé (včetně komunistů).

Byl v mnohém přehnaný, to jsem vnímal i tehdy, ale v mnohém zase ne. Ta závěrečná část, od "Provedeme totální přestavbu ekonomické základny země..." je program, se kterým nemusím souhlasit, ale který v sobě má ryzost, která většině politických programů dneška schází. Místo nich tam jsou naučené fráze a ideologické poučky. Tohle má v sobě opravdovost přesvědčení, které vychází z nějakých osobních závěrů, první se ptá "proč" a pak teprve "co"...

Je také nutné odmyslet si většinu toho, co dneska běžně ví každý druhý. Málokdo věděl o světě za železnou oponou něco víc, kdo tam měl náhodou příbuzné nebo známé, dostal se za nimi obtížně, zvlášť pokud zdrhli a nevyvdali se, třeba, hodně problémové bývalo Německo a Rakousko, míň třeba Švédsko. Pošta byla cenzurovaná, média byla cenzurovaná, všechno, co vycházelo, bylo cenzurované. Čeho se teda chytit, když nechtěli jenom protestovat bez nabídky alternativy? Někdo se tehdy chytal první republiky, ale současně věděl, že je dávno překonaná. Tihle sáhli ještě hloub, do "starých zlatých časů," tak vzdálených, že časový odstup při zběžném pohledu vyhladil většinu nepříjemných tónů. K historii bylo víc informací než k soudobému Západu, vzdálená minulost byla zdánlivě bližší než blízká současnost za drátama. A lidi, co přemýšleli o životě bez komunismu (pro většinu utopie), považovali komunismus za úchylku, takže se posunovali zpátky v čase, jako kdyby chtěli najet zpátky na nějakou výhybku a od ní jakoby znovu na pomyslnou hlavní trať... Co vím, tak jen opravdu výjimečně si někdo tehdy dokázal představit pád komunismu a jeho rychlé nahrazení něčím jiným. A čím? To tušilo ještě méně lidí.

Málokdo, včetně Komárka s Klausem, měl nějaké ponětí o ekonomice - nějaké měl spíš možná Zeman, solitér, který si to promýšlel léta o samotě a na to, jak málo měl k dispozici, dospěl k docela zdravým závěrům.

Pamatuju se dodnes, jak ohromující dojem na mě zanechala jedna věta z manifestu: "Království není vláda menšiny na úkor většiny či vláda většiny na úkor menšiny!" Ta pro mne coby postoj k vládnutí, ke správě státu, veřejných záležitostí neztratila platnost dodnes. S tím, že jsem ji už tehdy vnímal ne vázanou na obnovu monarchie, ale prostě jako univerzálně platný správný přístup (beru ho jako obecné vodítko, vím, že v praxi to do důsledků splnit nelze, ale lze usilovat o směřování tímto směrem).