Český volič má částečně tendenci volit podle kulturně-symbolického klíče, pomocí kterého k jednotlivým stranám politického spektra přistupuje. Ten potom pomáhá v tom, aby politiku interpretoval určitým způsobem a zřejmě bude v některých případech (netroufám si odhadnout jak moc) zabraňovat reflexi a „racionálnímu“ úsudku i v letošních volbách. Klíčovým problémem české demokracie je kulturně-symbolický význam pojmů pravice a levice v české společnosti po roce 1989, včetně toho, jak jsou tyto pojmy vnímány a využívány v politické komunikaci a argumentaci. Přes určitou vnitřní vyprázdněnost těchto pojmů, mám zato, že pravice a levice jsou z hlediska kulturní symboliky české politiky stále relevantní, i když pokřivené pojmy či spíše nálepky.

Zkušenost s komunistickým režimem vedla k tomu, že levice se v roce 1989 dostala do startovní nevýhody a byly s ní en bloc spojovány zločiny a problémy minulého režimu. Antikomunismus je v ČR po víc než dvacet let nástrojem k očerňování celého levicového spektra, nejenom KSČM ale i ČSSD (viz například volební spoty ODS, kde jsou dohromady spojeny zkratky „KSČSSD“) a v podstatě jakéhokoliv levicového názoru. Antikomunismus vedl k tomu, že se česká demokracie nestala normální demokracii západního typu, ale demokracii defektní, kde si levice a pravice nejsou rovny (levice je mimo normu demokracie) a kde se minulost stala díky symbolickému kapitálu, který kontroluje pravice, politikem. Konec komunistického režimu tedy nevedl k demokratickému restartu, jenž by vytvořil normální podmínky pro fungování demokracie.
- See more at: http://blisty.cz/art/70042.html#sthash.DwOK4vjd.dpuf

Opravdu stojí za přečtení.