Ekonomický boom od přelomu 50. a 60. let, navazující na prudký obrat od předchozího důrazu na soběstačnost, provázenou vysokou celní ochranou atp., byl do značné míry živen
a) převody výdělků obyvatel Španělska, které devalvace, rozpočtov restrikce, zmrazení mezd apod. v kombinaci s rychlým otevřením trhu, jenž nebyl příliš uzpůsoben na zahraniční konkurenci, vyhnala do zahraničí; tento pracovní exodus zároveň usnadnil státu práci v tom, že ulehčil špatně fungujícímu zdravotnímu a sociálnímu systému,
b) přílivem zahraničních turistů, což španělskou ekonomiku poněkud nezdravě vázalo na sezónní turistiku, důsledky čehož definitivně Španělsko dohnaly během současné krize (nese to v sobě omezenou vývozní produktivitu, zprostředkovaně relativně nízkou výkonnost ekonomiky, skrytou dovozem peněz v peněženkách turistů, což vyrovnává platební bilanci).
Takže hospodářský růst určitě, ale ne na zrovna pevném základě, tj. žádný zázrak.