Dcera větří oslabení už na dálku a s předstihem. Když ji přijdu vyzvednout ze školy, po nejblbším dni, kdy se mi nedaří absolutně nic, bolí mě hlava, mám zlomený podpatek, su zpocená až na prdeli, protože nestíhám, su politá kafem, a v kabeli mi zvoní dva telefony, což značí přetrvávající průser, zaručeně mě přivítá větou "Dneska nemám vůbec náladu, protože sem si rozbila brýle (roztrhala bundu, mám poznámku v žákovské, ztratila kód na oběd, pouzdro, boty, pytel s tělocvikem...)"