Asi tě nepotěším, ale děti minimálně do určitého věku /a některé celý život/ prostě neempatickými tyrany jsou. Jako kdyby vycítili, že šéf rodiny je v totálním rozkladu a můžou si dělat co chtějí. Říkávala jsem to ještě drsněji - dorazí ho.
Je to to samé, jako - když nepotřebuješ něco strašně nutně dělat, krááásně si hrají, jakmile máš situaci, že nutně potřebuješ, aby dali pokoj, okamžitě jim radary zasignalizují, že je třeba pustit se do rušící činnosti a nedat rodiči chvíli pokoje.
Velká většina dětí si může gratulovat, že to s nimi rodiče vydrželi až do dospělosti, protože tyhle stavy bezmoci, kdy se nedají usměrnit, člověk je nechce zrovna zbušit, ale sám už mele z posledního, nebo potřebuje odeslat uzávěrku, jsou hrozný.