Allende byl marxista (ale ne komunista). Spolupracoval s Kubou a Sovětským svazem. Nebyl však politickým souputníkem Kuby, pokládal za nesprávné sankce vůči Kubě ze strany USA a dalších západních států (ostatně nahlíženo z latinskoamerické perspektivy, Kuba byla komunistickou diktaturou, ale v rámci Latinské Ameriky prostě jednou z řady diktatur). Usílí o výraznější sblížení se Sovětským svazem bylo motivováno hlavně ekonomicky, snahou získat úvěry poté, co USA z politických důvodů zastavily úvěrování Chile.
Nic z toho, myslím, neospravedlňuje rozsáhlé mimosoudní represe a plošné omezení občanských svobod. Těžko za to dávat za to vinu Allendemu, nelze to brát ani jako odvetu - on nic takového nedělal. Divné je i mluvit "jeho lidech", to se dá říct ve vztahu k důstojníkům, kteří zorganizovali spiknutí. Hnal "své lidi" do masakru - značně sporné, budiž, ale kdyby abdikoval, nejspíš by to na budoucnost nemělo podstatný vliv (snad kromě jeho osobního osudu). Pučisté převzali moc a dlouhodobě pak zastrašovali a likvidovali ty, kdo mohli tuto moc ohrozit. To nebyl výsledek toho úvodního kola, tedy odstavení Allendeho.

Pinochetova hospodářská politika byla určitě zdravější, míň ideologická, pragmatičtější - i když kamenem úrazu nebyla ani tak vysoká inflace a náběh na plánované hospodářství (zmrazení cen) za levicové vlády, jako znárodňování dolů a hlavně pozemková reforma. To ale rovněž neospravedlňuje represe: popravy, mučení, věznění, vyhošťování politických odpůrců režimu, těch, kteří byli považováni za politické odpůrce nebo potenciální odpůrce, a vůbec kritiků režimu.