znám ženu, co za láskou odešla od muže a dítěte.. dodnes se sice na venek tváří jako starostlivá matka, co je od exe vyhazovaná od dítěte, snažíc se napravit vztah s dcerou.. nicméně po objektivním zhodnocení této dámy jsem došla k názoru (i manžel), že tato žena to dítě mít prostě nikdy neměla.. jakmile má dítě u sebe na víkend, je nepříjemná, ošklivá, nas..tartovaná....
příklad za všechny - má u sebe dítě, které onemocnělo a její milý týden dovču.. její slova "tady má ATB, paralen a Nasivin, kde mě najdete víte, pa zlato"... to nikdy nezapomenu a taky jsem prvně viděla manžela řvát na "cizí" ženu, co si to dovoluje... buď ať dá dítě k otci nebo si vezme sebou anebo jednoduše nikam nejezdí.... značně nas*aně nikam nejela..

takže byť toto chování nechápu, jsou takové dámy... ono nemusím chodit daleko, abych viděla, že ze ženy, která se téměř 20 let chová nějak (pro okolí náhle), změní chování o 180° a jde za "štěstím"... odnášej to děti, zejména to malé, 5ti leté, které má v hlavě guláš, má rádo oba rodiče, ale od matky slyší samej humus na otce... je mi z toho smutno, protože se "mě to tak trochu týká", ale život je někdy nevyzpytatelnej....
i chlapi umí být zvláštní, ale je fakt, že u těch žen je to prostě divný....