Pinochetova hospodářská politika byla určitě zdravější než Allendeho, ale nedá se, podle mne, zatracovat ani ta Allendeho jako celek - koneckonců i ona byla reakcí (která šla v mnohém špatným směrem) na existující a prohlubující se problémy společnosti a ekonomiky.

Chile bylo hospodářsky podstatně zdravější než většina Latinské Ameriky už před Allendem. Bylo to mj. díky slabšímu dědictví kolonialismu: relativně málo původního obyvatelstva, event. potomků otroků, což s sebou neslo slabší feudální rysy, resp. ekonomiku tradičně postavenou na robotě nebo otrocké práci, což otevíralo prostor přistěhovalectví z jiných evropských zemí a to zase větší otevřenost jiným než hispánským vlivům. V tom Chile hodně sdílelo s Argentinou.

Chilská ekonomika šla dolů kvůli zmrazení cen a administrativnímu zvýšení platů, ale k podstatnému propadu došlo hlavně díky kombinaci uvedeného s poklesem cen mědi na mezinárodním trhu, a rovněž poklesem investic a možností získávat úvěry kvůli postoji USA a některých jeho spojenců (a ten byl motivován znárodněním měděných dolů).

Hlavním ideovým hybatelem úvaj o puči však byla primárně pozemková reforma a znárodnění dolů, dále ochlazení vztahů s USA, až poté měnová politika apod. Konečné rozhodnutí o puči nejspíš padlo kvůli Allendeho pokusům o sblížení se SSSR (to ale nebylo motivováno primárně ideologicky, jako hledáním zdroje zahraničních úvěrů poté, co USA úvěrování zmrazily).

Nejsou, pokud vím, žádné doklady o tom, že by Allende plánoval překročit demokratický rámec a udržet se po skončení mandátu i navzdory tomu, by by nebyl znovu zvolen. Byl zvolen jen těsně a dalo se odhadnout, že znovu zvolen nebude, v tom případě by velmi pravděpodobně zvítězila opozice, která uplatňovala podobnou hospodářskou politiku jako Pinochet.

"Pinochetova" hospodářská politika nebyla ani tak jeho vlastní, jako spíš existujících politických proudů, hodně křesťanskodemokratického. Pinochet tuto politiku pouze mocensky zaštiťoval.