Za nás rozhodl osud. Neplánovali jsme to, ale když to přišlo, tak se s tím popereme, už na to nejsem sama. Manželův plat stačí na pokrytí nájmu a jídla. Cokoliv donesu domů já, tak jde na spoření, na rezervy atd. Oblečení kupuju v second handu, jsem hrozně moc vděčná, když mi někdo něco dá i když to se stalo zatím jen jednou, děkuji A.CH . Každý větší výdaj plánujeme dopředu. Na Vánoce už mám třeba nakoupených většinu dárku, abychom na Vánoce neutratili o moc více, než normálně. Do ZOO chodíme jen jednou za čas, využíváme různých slev na slevomatu atd. Hodně ušetříme na jídle, ale stejně si dopřáváme dobré věci, hodně ovoce a zeleniny a taky zahraniční kuchyň, často to je levnější, než české jídlo. Jsme v podnájmu v malém bytě, po novém roce, se budeme stěhovat do většího. Já mám práci doma, získávám praxi. Ale vidím výhodu, spousta žen má děti po 32.roce. Já budu mít po 32.roce sice tři děti, ale jedno bude mít 12, další bude mít 9let a poslední 7. Hlavně jsme se takhle rozhodli, protože mám jít příští rok na nějaké operace, po kterých pravděpodobně další dítě nebude možné (upřímně, já už jsem další nechtěla ani za nic, ale člověk míní...), ale kdybych si měla vybrat, tak počkám. Horko těžko jsme se dostávali ze dna a už nedopustím, abychom se tam vrátili zpátky. Kdybych věděla, že to nepůjde, že to nezvládneme, že muž nemá práci nebo pracovat nechce, tak do toho nejdu. O práci může přijít, ale kvůli tomu tolik šetříme a spoříme.