Víš, myslím, že je na křižovatce docela důležité ujasnit si definice. Takže myslím, že je důležité umět jakoukoli skupinu definovat - ne soudit. Pod povrchem může často čekat překvapení, ale to je život. Jinak, přece jenom, sdílet víru /předně logicky mezi věřícíma/ je sice to pro někoho nepříjemné otevření svého soukromí, ale jinak je to přece radostná záležitost. Moct společně růst, sdílet a žít. Bratři a sestry, "jedno tělo". Nechat lásku proudit. POkud se bojíš, že by tě za to otevření někdo nečekaně skopnul, tak ať to zkusí, Bůh tě nenecha ležet na zemi, když mu důvěřuješ. Co je soukromého na něčem co z tebe stejně září? /jinak jsem tě pochopila správně, neboj:)alias někteří lidé si hold nezaslouží upřímnost a otevřenost/