Díky moc za další názory. Mám určitě nad čím přemýšlet - především na Vašimi vlastními zkušenostmi s podobnými situacemi. Myšlenka nějakého druhu sociální fobie mě nenapadla, o tom si rozhodně něco přečtu.

Další upřesnění k Vašim dotazům:
Já na ni samozřejmě neustále netlačím a nijak ji "nepronásleduji". Jen jsem do několika řádků shrnula události posledních několika let, tak to tak asi může působit. Občas zkusím něco navrhnout, občas s něčím přijde někdo z okolí, tak jak prostě lidé přirozeně vymýšlí různé akce dané počasím, sezónou, náhodnou inspirací a pod. Ale reakce je pokaždé stejná.

Řeším to proto, že z mámy se odchodem do této dobrovolné izolace nestal spokojený a čím dál tím odpočatější člověk (samozřejmě nečekám, že bude tančit v euforii po bytě), ale je víc a víc konfliktní, vymýšlí stále nové neexistující problémy a začíná mít problémy s běžnou komunikací. Je to asi podobné jako izolace na mateřské. Ne nadarmo je právě samotka jeden z trestů ve vazbě...

Já doufám, že to, co bohužel pozoruji, není počínající Alzheimer nebo jiná podobná nemoc, ale prostě jen následek té izolace. Jinak je soběstačná a v pohodě si všechno obstará.