Kudlo, byla to její volba - ale ona byla nemocná, tedy jí měl někdo pomoci. Selhal lékař, tenkrát jsem jí k němu nedobrvolně odvedla.. byl to boj.. nejprve jsem byla nejhorší, pak mi táta děkoval.. ale .. já to měla udělat znovu a znovu.. a na místo toho jsem se stovky km daleko věnovala své rodině, dětem, manželovi - který mě nakonec o všechno ošidil a udělal ze života peklo.. o všechno - tím myslím hlavně o děti.. dnes už chápu, že lidé z jeho rodiny nebudou jiní, než on, jsou tam všichni podle jedné šablony, ale nemohu se smířit s tím, že by takové byly i mé děti..
A kvůli tomu svému životu mi nezbyl čas a síly na maminku.. všechno mohlo být jinak.. kdyby tu byla ona, byl by tu i tatínek.. mohli tu stále oba být.. kdybych já se věnovala více jim a ne manželovi a dětem.. nikdy si to nepřestanu vyčítat..

S postupem času zjišťuji, že rodiče pro mě byli v mém životě nejdůležitější.. jelikož tu již nejsou, nedá se nic napravovat - jen si člověk všechno může urovnat v hlavě.. srovnávat lidi.. a.. nakonec zjistí, že život promrhal s lidmi, co za to nestojí a nikoli s lidmi, kteří mu za to stáli...

Manžel dával nakonec svým rodičům přednost přede mnou, jeho rodiče náš majetek vnímali jako "majek syna a tedy svůj" - a já byla vetřelec.. a.. vysmíval se mi - ty mi závidíš rodiče, svoje sis nechala umřít...


hmmm.. miluji své rodiče, i když již nežijí.. mívám pocit, že jsou stále se mnou.. a nechápu svého syna.. který se chová nepříčetně a je ke mně sprostý.. proč? měl lásku a péči a nikdy jsem mu nic neudělala, jen jsem se rozhodla žít život podle sebe a ne podle jeho otce - v době, kdy on byl již dospělý a měl svůj život a svou rodinu... hm..

Došlo mi to - chováí otce se obtisklo do chování syna.. Nevyčítat si nic? Asi ne.. ale při volbw různých možností - mohlo být vše jinak..


A dnes tu diskutují ti, kdo ještě mohou volit. O tom to je.