Pikolko, možná by nejdřív chtělo probrat ty konkrétní projevy s odborníkem, může být, že konfliktnost, neexistující problémy a problémy s komunikací jsou způsobeny nějakou zdravotní, nebo psychickou poruchou, ale možná je to jen osobitý projev člověka, který se zbavil povinností někam docházet, nemá už pocit povinnosti budovat a udržovat sociální vazby.

To tady nikdo nerozliší a nikdo neví, jak případně nějaký zásah zacílit. Protože pokud se "zadaří" nešikovnou snahou, může dojít k totálnímu "šprajcnutí" a s člověkem už nehneš.

Pro typického samotáře občas bývá poněkud problematické pochopit potřebu okolí jakýkoliv projev přátelství, nebo přízně, vystupňovat až ke stavu, kdy máš pocit, že dotyčný se na tebe zavěsí a prakticky se ho nelze slušně a seriózně zbavit, ani udržet v dimenzi "jedno kafe za dva týdny".
Zvlášť se ženami na mateřské, nebo důchodkyněmi mám občas pocit, že nepřišly na návštěvu, ale že se rovnou hodlají nastěhovat. Jsem totiž vcelku přátelský a vstřícný člověk, ráda pomůžu, ráda si popovídám, ale zkrátka mám v tomto ohledu dost omezené kapacity a jejich překračování mně obtěžuje a mám pocit zahnání do kouta. Pak taky někdy "koušu".

Rozhodně tě nechci odrazovat od pomoci vlastní matce, já to v tomto ohledu mám jedonoduché k pochopení, jsem celá moje máti, ale i tuhle variantu bych vzala v potaz.