Ono je taky dost zajímavé, jak to vidí ten chlap. Kamarád měl takovou silnou ženu. Všichni jsme ji obdivovali, kolik toho zvládne a on jaký je pitomec. Jednou měl nějakou slabou chvilku a říkal, jak se ji na začátku snažil pomoc a ona se na něj pokaždé utrhla, že to zvládne sama. On byl vyučený a dělal v továrně, ona VŠ měla obchod. Pořád mu vyčítala, že pracuje málo, za málo peněz i když není furt doma. Když na ni sáhl, tak mu řekla, že je unavená, že ona nechodí do práce pro zábavu, ale pro uživení rodiny. Ona se na něj za to zlobila on si přišel ponížený, časem mu to začalo být už jedno a žil si vlastním životem, protože se ji nikdy nemohl ničím zavděčit. Cokoliv udělal bylo špatně, bylo to málo, mohl udělat víc. Když chtěl něco udělat, tak ona si to raději udělá sama. Neříkám, že je to případ zakladatelky nebo, že to chlapa ospravedlňuje, ale pokud člověk nezná celý příběh, tak nemůže jednoznačně někoho odsoudit.