Obě těhu jsem měla skoro stejné, na ranní nevolnosti jsem netrpěla, ani na ony pověstné chutě a že někdo nemůže otevřít lednici, že je mu hned špatně. Nic z toho jsem neměla. Jediný rozdíl byl v tom, že když jsem čekala druhé tak mě trápila příšerná únava. DceraDcera ze mě vysávala vešekou mou energii. Já byla chvílema jak chodící mrtvola. Ráno jsem vstala kolem 7:00 a v 10:00 už jsem byla zralá na postel. Usínala jsem na gauči a vedle mě pohíbal 2,5 letý kluk. Bylo to hrozný hlavně na psychiku, furt jsem se bála, že usnu na tom gauči tvrdým spánkem a synáček něco provede. Co se týče pohlaví to jsem u obou věděla tak nějak vnitřně sama od sebe co to bude. Ani u jendoho jsme to z ultrazvuku nevěděli, nepoštěstilo se. U 1. jsem si byla 100% jistá, že je to kluk. Jak kdyby mě sám nabádal, že je kluk, a že k němu mám mluvit jako ke klukovi. Dnes už je mi to jasné. On je hrdý na to, že je to kluk,a né holka. U druhého jsem taky cítila, že to je holčička, ale protože jsem si moc přála aby to byla holčička, tak jsem si to moc nechtěla připouštět, abych pak nebyla zklamaná.