Nadšení do opevnění chápu, je to v našich podmínkách jedinečné dílo.

Je ale dobré připomenout, že funkční a připravené v době Mnichova nebylo. Nejenže nekrylo rakouskou hranici, ale řada srubů, včetně klíčových staveb první linie, byla nedostavěná nebo nebyla vybavená zbraněmi. Důvodem bylo, že se začalo stavět pozdě, po několikaletém handrkování o peníze.

To je ale jen část pravdy. I přes tahanice o peníze (zda stavět, v jakém rozsahu) je faktem, že statická obrana (stavba opevnění) byla zvolena jako levnější varianta. Dražší by byla dynamická obrana, která by znamenala především vývoj moderního letectva a obrněné techniky. K tomu se ve větší míře, až pod tlakem odstoupení pohraničí, sáhlo teprve po Mnichovu (vývoj stíhacích dolnoplošníků srovnatelných s francouzskými a britskými, když už ne s německými; vývoj kvalitních, ale pouze lehkých tanků - kvalitou však převyšujících srovnatelné německé). A daleko od pravdy nebudou úvahy, proč udělaly Francie s Británií to, co udělaly. Jednak tam hrála roli trestuhodná naivita (ta byla ale i na české straně), ale také fakt, že v obou zemích převládalo mínění, že pro československou státnost vynaložily dost krve a peněz už v první světové válce, a nyní se jim nechce vynakládat víc bez toho, že se Češi o svou obranu starají na srovnatelné úrovni (finančně) jako Francouzi, a místo toho spoléhají na francouzský bezpečnostní deštník.

Dnes je u nás zase silně rozšířené mínění, že se nesmí na obranu vynakládat zbytečně moc, protože nás přirozeně chrání díky geografické jiný deštník.

Hodně se dnes, ex post, mluví o tom, že jsme se měli bránit, i kdyby to měl být ztracený boj, boj "pro čest praporu", vlastně tedy gesto. Stojí za zmínku, že naši tehdejší politici mohli udělat jedno gesto, které by je stálo mnohem méně. Podle dohody byla totiž výzbroj z pohraničních opevnění demontována a odvezena. Pro část nebylo použití, a pro zbytek se využití neplánovalo, neboť bezpečnost státu byla nadále spojena s Německem. Čs. vláda nabídla odkoupení Francii a Británii, a když tyto země odmítly, nabídla ji Německu. Pochopitelně koupilo... Snaha finančně se nějak zahojit je z jedné strany pochopitelná. Z druhé strany šlo o prodej státu, v němž byl spatřován nepřítel, bez ohledu na titulární spojence. To kupčení vrhá smutný stín na ty emotivně laděné verše o tom, jak "zněl zrady zvon."