Totéž se bohužel opakovalo i po 15. březnu. Nikoho ani nenapadlo třeba zničit výrobní plány tanků - všechno se řádně předalo a převzalo. No, asi jsme je nemilovali dost (Francii sladkou, hrdý Albion).

Ale co, ono másla na hlavě měl kdekdo, i ti Francouzi a Angličané (a zdaleka ne jen z Mnichova). Tuny ho měl na hlavě samozřejmě Stalin. Nemá smysl se v tom nějak bolestínsky rýpat, jak to naši předkové nezvládli - ale nemá ani smysl se bolestínsky vyžívat v tom, jak nás tamti zradili. Koneckonců, pohraničí jsme po válce dostali nepoškozené zpět, zničili jsme ho až my sami (ani Němci z pohraničí až na výjimky nic neničili, byli víceméně připraveni zase na předání a převzetí, akorát mysleli, že musí přežít Rusy a dočkat se domácích, Čechů - netušili, co přijde).

Rozhodování z let 1945, 1946 a 1948 leželo do značné míry na Češích a Slovácích. Dokonce i ty roky 1968, 1969 a další - nebýt toho mrtvolného ticha, třeba by se ani ten Husák (který nebyl nic jiného než převlečený stalinista) nedržel tak dlouho a snadno... Ani ťuk, ani náznak něčeho jako v Polsku.