no, jestli mu to budes davat sezrat, tak ti brzo za tou kolegynkou odejde. Zvlast kdyz se "nic nestalo". Chapu, ze jsi nastvana, zklamana, zranena, ale - proboha - to je zivot. A zivot je o tom se s tim umet poprat. Tak si srovnej priority a prestan se v tom babrat. Priznal se, ukoncil to. Co chces vic? Vratit cas? Zazraky?

Tezky veci se proste dejou a je potreba se s tim umet vyrovnat a zit dal a nenicit zivot ani sobe ani ostatnim. Tak nebud srab a bojuj. Muzes se rozhodnout - bud se v tom budes babrat do nekonecna, az se chlap nasere a odejde s tim, ze tohle fakt nema za potrebi (a nikdo se mu nebude divit, kdyz mu budes jeste po 10-ti letech vycitat par sms) a budete se tahat o majetek a deti.

Nebo to hodis za hlavu a pujdes dal.

Na deti se neupinej, tem takova upnuta matka nedela dobre ;-).