Právě, že mám pocit, že je to partner, na kterého se můžu spolehnout, podrží mě, o kluky se stará, v rámci svých možností..takže rozumově mi vychází být s ním..ale jak řešit ty chvíle, kdy potřebuješ obejmout a nedokážeš to??? Dřív jsem to dělávala, právě proto mě to sžírá..manžel to také jistě poznal..jsem nesvá. Sex s ním mám, protože chci, do ničeho se nenutím. Spíš jsem si to začala teď víc užívat..jen tam není to ostatní?? Vedle brát nechci, i to jsme si zkusila, ale tohle není pro mě cesta. Prostě ta blízkost chybí a ač si v hlavě stále říkám i tak to cítím, že máme být rodina, tak stejně se pak dostanu do těch horších stavů..