Pokračování to už nemá. Já v létě na chvilku odešla, nemohla jsem s ním být v jednom baráku. Chtěla jsem si vše promyslet. Pak jsme se sešli a vše si vyříkali. Vlastně jsem mu chtěla dát prostor..a nakonec i sobě. Byla jsem spíš nalomená se rozejít..máme hodně rozdílnou povahu a z toho všechno vychází a to, co pro mě je nepředstavitelné, on tak nemusí vnímat. Takže jsme se pak po týdnu sešli, vyříkali. A od té doby to je i hezké..jen já prostě mám své slabé chvilky..a ta propast tam pořád je a asi se bojím něco překročit, do toho opět spadnout???