Ces, Maryl, taky chválím a povzbuzuju. Holky jsou na tom asi o 100% lépe než já. Miluju je a ony to ví. Lásku si pořád vzájemně projevujeme. Jenže já už jsem velká a socializovaná. Na mě nikdo nepozná, že se všude cítím tak nějak nepřirozeně a jiná. Naopak jsem považovaná za společenskou, ukecanou, přímou a otevřeně řešící problém, neshody. Holky se cítí a chovají úplně stejně nejistě jako já (teda tak, jak se já cítím, ne jak se chovám, chováním jdu příkladem, ale uvnitř jsem to prostě já, schopná rozložit kohokoliv na prvočinitele jeho samotného). Je to nakažlivé. Obě jsou chytré, hezké, milé, děti je mají rády. A stejně jsou holky nejisté.