Přidat odpověď
Moty:
"..neuznávám vnucený autority a neříkám to, co lidi chtějí slyšet.."
To velmi obdivuji, já jsem právě přesně na tohle v dětství neměla odvahu, ale působilo mi to vnitřní diskomfort, protože jsem se v té podřízené roli necítila dobře. Cítím se dobře až teď, když jsem se toho strachu zbavila a už se nenechám vmanévrovat do rolí, do kterých nechci.
Ale souhlasím, že s tím sebevědomím to je složitější, i člověk, který navenek vystupuje odvážně a sebejistě, může o sobě uvnitř pochybovat a může mít svá traumata.
Předchozí