Dceři zase napsali (na vysvědčení, tady se píše slovní plus osobnostní hodnocení), že by měla být více empatická. Na jednu stranu je to pravda, je takový "jájínek" (nejdřív řeší sebe, pak sebe a až pak ostatní...), s tím pracuju samozřejmě. Na druhou stranu se taky obávám že empatie se nedá přímo naučit, že se dají jen nacvičit nějaké situace kdy vím že musím nejdříve myslet na ostatní/skupinu a pak až na sebe, ale že bych z ní "vychovala" empatického člověka, to nevím nevím. Syn je mladší a přesto "sám od sebe" už dávno umí daleko lépe a častěji vyjádřit pochopení, radost, sdílení a ocenění než dcera.
Navíc u dcery byla ta poznámka o empatii z toho důvodu, že mají ve třídě autistického hocha, vloni byl poprvé integrován a bylo to hodně "bolavé" - on při nejmenším diskomfortu šíleně ryčel, to byl řev jak od zvířete, samozřejmě nároky co se vzdělání týče na něj měli nulové, hlavní bylo aby se včlenil do skupiny a dokázal dodržovat jakýstakýs režim. No a jí to všechno dost vadilo - i když chápala že za to nemůže, že by si určitě přál být "obyčejný" a ne takovýhle, přesto všechno jí vadil ten rozruch kolem něj, že ostatní děti na tohohle hocha nesměli nic a on je bouchal a rušil hodiny a nedělal co ostatní a tak. Podle mě to byla těžce nezvládnutá integrace, a jak já jí měla vysvětlit že má být "více empatická". Mě by to taky štvalo, i když bych to rozumově chápala....