"je velmi nepohodlné se o takového člověka starat".

To máš pravdu, to je zatraceně nepohodlné.

Nevím, co je divného na tom, že se někdo zajímá o svého blízkého. Má ta dcera matku nechat být a neřešit, dokud to nedojde tak daleko, že matka třeba podpálí barák?

Souhlasím s tím, že je hodně těžké najít míru, kdy a jak se druhému vměšovat do života, a že je to citlivá otázka. Ale nesouhlasím, že by ze samého strachu, aby neohrozil něčí autonomii, měl člověk zavřít oči, uši a neřešit nebo si něco namlouvat.

On totiž ten stav demence zasáhne celou rodinu a ne málo, takže se vůbec nedivím, že se okolí snaží u dotyčného člověka takový stav oddálit (pokud se to dá), kdyby pro nic jiného, tak pro to, že pak celá tíha péče o něho padne pravděpodobně právě na to okolí.