Monty, jednak zase překrucuješ(nejsem jediná, kdo ti to píše), viz. toto:
"Mně rodiče, co se mocí mermo věnujou dětem spíš děsí a nemyslím si, že to děti nějak významně oceňujou."

Ono je taky něco mezi tvým přístupem a tím, co jsi popsala. Navíc píšeš o půlročních dětech(že v tu dobu lze dítě "někam dát" a věnovat se koníčkům) a zároveň se tu oháníš svým, dnes podstatně starším, synem. On určitě nechtěl jet ve 3 letech do Londýne, že?

Přijde mi v pohodě vyjet si do Paříže a dát i malé dítě k babičce, ale ty tu prosazuješ v podstatě bezdětný životní styl, přičemž to dítě máš. Z přítele si sedneš na prdel, byť je to idiot, syna prostě odložíš, protože se ti jeho přítomnost nehodí. A to máš střídavku a soukromé věci si vlastně můžeš zařizovat v době, kdy jsi "single".
Píšeš, jak moc je spokojenej, ale zapomínáš, co všechno jsi tu psala už v minulosti. Mj. jak mu nejsi schopná splnit přání společných Vánoc(protože se ti nechce trávit čas s tchýní) nebo jak si ho rozplakala s nápadem, že odjedeš dlouhodobě do zahraničí a necháš ho tady.
Vskutku šťastné a veselé dětství, gratuluji.