"protože je to nejlepší cesta k tomu nelitovat na starý kolena promarněných šancí a obětí, který ve finále stejně nikdo nijak neocení. "

Jenže problém u tebe vidím v tom, že ty šance nevyužiješ. Nejsi o nic šťastnější, než druzí, naopak tu pořád řešíš nějakou mizérii a nespokojenost. Taky nefunkční vztahy, nedostatek "štěstí" na chlapy, neschopnost mít fungující rodinu(ne, taky vlastně nedostatek štěstí). Ale kdo by chtěl žít s takovým sobcem, co dělá jen to, co ho baví? Chápeš to? Myslíš, že někdo, kdo razí filosofii jako ty, má spokojený partnerský život? Víš, o čem je partnerství? Mimo jiné o tom, že se často musí na jedné či druhé straně dělat nějaké ústupky, čehož ty nejsi schopná a ani ochotná.
To je to, co ty zabalíš do termínu "štěstí".