První v Porubě (těhu velmi rizikové, několikrát hospitalizace pro vysoký krevní tlak, těhu cukrovka, crohn), vysoký tlak, vyvolávání za 7 hodin neotvírání císařem. No noční můra prostě... druhý pro stejné problémy crohn, cukrovka na inzulínu, tlak se zastavil těsně před hranicí, kdy by se to začlo řešit... porod se rozběhl v noci po předešlém zátěžovém oxytocinovém testu, kvůli špatným ozvám, které jsme tam chodili měřit pak už každý den a každý den byly horší a horší (u prvního dítka to samé), takže test ten byl ok na normální porod (císaře jsem nechtěla). Porod se rozběhl sám, trval asi 5 hodin :), nabídnuto mi bylo něco proti bolesti, nechtěla jsem. Řeknu to takhle, doktoři to pomalu ani nestihli :). Porodní plán jsme nestihli vytáhnout a za dvě hodiny na porodním pokojíčku byl malý venku. Jediné co kvůli špatným ozvám jsem měla na břichu pásy a poslouchátkama (tak jako při prvním) což mi hrozně vadilo!!! Jen zas ty ozvy předtím byly fakt blbý, tak jsem měla strach to nehlídat. Nic mi nenutili, jen občas nakoukli jestli něco nepotřebujem, vyšetření se nekonaly...se nestihly :). Rodila jsem na vlatní přání na čtyřech, řvala si jak chtěla, jediné co jsem zakázala nastřihávat (jako oznámila jsem, že nástřih v žádném případě..oni hned a co kdyby byl potřeba...tak jsem zahlásila v žádném případě a nikdo se pak už o nic nepokoušel...).

Jen měli blbé poznámky jestli se jako paní xxx udrží (na těch čtyřech)...na což prý jsem prohlásila, že jo :). Já si to v té bolesti nepamatuju, porod první a otevření za necelé dvě hodiny byl prostě fičák. Co mi moc pomohlo tak vlastní dula, manžel a dulina masáž ve sprše na záda. Mimi vyšetřovali vedle mě asi metr v takové skleněné postýlce, pak mi ho dali na břicho, bondingovali jsme, poprvé přisáli. Sice se moc netvářili, ale dula vše zařídila v pohodě a klidu, já se po takovém fičáku asi půl hodiny klepala vyčerpáním, takže jsem byla ráda, že mimi leželo mi na prsou a nemusím se o nic starat. Na vytažení placenty taky v klidu počkali až se uvolní.

Jediné kde byl zádrhel, ale to i prvně. Naše mimi po mé těhu cukrovce muselo jít na krev (mělo pak následně hypoglykémii a muselo mu být podáno mléko umělé), takže tatínek šel s ním a nechtěli ho tam pustit že to nejde...no šlo, řekl, že je právním zástupcem dítěte a půjde s ním všude, tak "sklapli" a bez problémů ho všude držel za ruku. Bylo to po dvou hodinách na porodním pokoji, pak bylo to měření cukru a krmení na novorozeneckém u sester s otcem, mě zatím převezli na pokoj a tatínek s mimi tam po chvíli přijeli a mimi bylo u mě.

Zbytečná byla jen buzerace, že mimi nesmí spát s mámou na posteli. Ale postelle jsou tam úzké a i já se bála že mi spadne když se pohnu, video o kojení až třetí den, jinak rady asi v normálu. Některá sestra líp, jiná hůř. Koupání v Johnsonu jsem nechtěla a podepsala lejstro a byl klid. Poprvé jsem nechtěla TBC a musela dítě rukou bránit s tím, že at tedy klidně zavolají primáře (protože když mimi nedonošené nenecháte očkovat 4 den, tak zavoláme pana primáře bububu....) nakonec TBc neočkovali, očkovali jsme si v kalm. středisku za 6 týdnů a vše ok.

Ale u porodu respektovali vše o co jsme si při tom fičáku stihli říct, nic nenabízeli atd. Ale doporučuju dulu, oni se pak chovají i k mamině jako ke svéprávnému a ona jim milými argumenty opáčí a oni ztichnou, nebyla bych schopná v té bolesti jakékoliv argumentace kdyby náhodou něco nešlo a někam mě tlačili.

Je tam hrozná výhoda těch porodních pokojů, kde jsou jen rodiče a je tam sprcha, záchod, žíněnka, balon...