Podívej se na to takto: má nestandartní preference, 2 roky maká na tom, aby se jeho život jevil jako spořádaný, přemáhá se, třeba prošel přísnou výchovou (případně dokonce přísnou katolickou), nesmí vybočovat, našel si ovečku, která mu v tom bude pomáhat. A ta ovečka najednou po 2 letech práce není poslušná. Chce dokonce odejít. Co by tomu řekli lidi? Co ty 2 roky práce? Co když to na něj ještě někomu práskne? Budu definitivně zesměšněn! Jak ji můžu umlčet??! No jak asi...
Nemusí to být ani promyšlené. Může to být v afektu. Proto jeden kamarád nestačí. Lidi v afektu mají fakt sílu.