Je mi 25 let. Jsem 2 roky vdaná a miminko bychom chtěli co nejdříve. Mateřské pudy se ve mě probouzeli už dávno v době, kdy jsme ještě nebyli manželé (to, když jsem poznala, že je to on, s kým chci vychovávat děti), ale v té době jsme bydleli u rodičů a vůbec naše perspektiva nebyla růžová. Dnes jsme podstoupili nekonečné peripetie s úvěry, ale nakonec jsme si malý byt pořídili a stálo to za to. Dnes, když už jsme si odpočinuli psychicky zjišťuji, že je ta pravá doba na miminko, ale zase mě tíží úvěr a horko těžko si dovedu představit, že na mateřské budu pobírat od státu směšných 2500 kč a z manželova platu pokryjeme vše a hlavně úvěr, abychom vůbec měli kde žít. Takže jsme vytvořili podmínky proto, aby naše dítě mělo domov, ale dnes jsme ve stresu z obavy, zda to vůbec budeme schopni zvládnout a ne proto, že bychom neměli odpovědnost nebo nebyli zralí. Zvýšením porodného na 8.000,- Kč mě nijak stát nemotivuje k tomu, abych bezstarotně porodila. Není nic špatného na tom, že se prům. věk matek posunul (je to i dobře), ale dnes jsou mladí lidé s průměrným platem před třicítkou uhnaní a ve stresu ze samotného důstojného přežití, že si dítě pořizují proto, že "by za pár let byli staří"! A TO JE HROZNÉ. Martina