Jo, jestli bych něco nevydýchala, tak kdyby mi někdo vozil nežádanou potravinovou výpomoc nebo mi nevyžádaně doma uklízel a pak naoplátku vymáhal vděčnost! Jenže to by byl okamžik, kdy bych cítila jako své nezadatelné právo si to s dotyčným velmi jednoznačně a bezodkladně vysvětlit. A mám tu výhodu, že by mě pak rozhodně nečekalo vysvětlování partnerovi, jak jsem si mohla něco takového dovolit... (U nás to vlastně paradoxně funguje tak, že jeden pro druhého fungujeme jako osoba, která dokáže s rodiči druhého v klidu vyjednat i to, co potomek sám nezvládne.)