Takoví "tchánovci" by ti ale nejspíš vyžehlení prádla nenabízeli, ne? A pokud přece ano, odmítla bys s díky, protože je to od nich hezké, ale není třeba, nebo bys odmítla s pocitem, že tou nabídkou udělali něco neslušného?

P.S. Jako "bodrou" by mě nikdo nepopsal. Naprosto respektuju pravidla různých rodin a totéž očekávám od ostatních vůči mě, což ale právě znamená, že nemám problém (slušnou, ale velmi jednoznačnou formou) sdělit co a proč se mi nelíbí, a v případě, že to dotyční nadále ignorují, přijmout mnou proveditelná opatření (tj. zabalit jim přivezený proviant zase zpět, rozdat ho sousedům s tím, že jsou o tom dárci informování apod.). Řekla bych, že základem je velmi korektní přístup připouštějící, že způsob, jak něco vnímám já, nemusí být jediný správný, a že nezměnitelnost chování některých jedinců nemusím vnímat nezbytně jako problém, ale že se s ním mnohem snáze vyrovnám, když na něm najdu něco úsměvného.

P.P.S. Se svými tchánovci jsem si potykala na své svatbě ve chvíli, kdy se zjistilo, že jsem z celé společnosti (včetně mé sestry a jejího přítele) ta poslední, komu tykání nenabídli. Nápravu zjednala svědkyně manžela. (Mohlo mě to urazit, ale považuju to za vtipnou historii.)