Eržiko, úplně tě chápu, před časem jsem na tom byla podobně, syn byl už od narození špatný jedlík, taky byl schopný nejíst a taky jsem bojovala sama se sebou, jestli mu radši ustoupit a nebo ho nechat o hladu, naštěstí jsme nakonec většinou našli nějaký kompromis, dneska už jí líp, ale zase když je zabraný do nějaké činnosti a nebo jsme třeba venku, tak by snad nemusel jíst vůbec, ani si na jídlo nevzpomene a když mu ho nabízím, tak říká, že nechce, že nemá hlad...problém je v tom, že ve skutečnosti hlad má, ale nedokáže se od činnosti odtrhnout, takže když do něj nedostanu nějaké jídlo, tak pak následují hysteráky, kdy on kvůli něčemu řve, nebo se vzteká a já vím, že je hladový, ale on mi tvrdí, že ne...když se mi ho pak podaří trochu zklidnit a přesvědčit k jídlu, tak je najednou úplně v pohodě...