Dovolila bych si nesouhlasit. Já si myslím, že práce je alfou a omegou. A je to vidět už od Manky příspěvku. Na pracovní neuspěch se pak nabaluje zbytek a věřím, že to člověka pak nakonec zcela pohltí, degraduje na 0.

Když nemám práci, jsem na pracáku, začínám o sobě pochybovat, pak už se smiřuji, že jsem k ničemu, apk se chovám, že jsem k ničemu. Je to špatně, ale takto to funguje. Mít šanci se realizovat znamená mít i jisté sebevědomí, přístup k vlastním penězům, které zabezpečí pocit jisté nezávislosti a od toho se odvíjí i vnitřní spokojenost.

Vždy před změnou práce jsem měla hrůzu, že další nenajdu a když jsem nenašla do týdne(stupidní žeáno) začala jsem hloupě uvažovat, proč mně nikdo nechce. Po roce hledání bych upadla do depresí. Naštěstí se vždy rychle zadařilo, ale upřímně chápu, co to s Mankou dělá. Podle mne slova útěchy nestačí. Vzpamatuje se jen tehdy, když bude jinými doceněna.

Němčina-dle mého to není tak růžové. Němčina skomírá, němčinářů je přehršel-jsem jedna z nich- a práce s NJ se najde, ale žádná sláva to není. S NJ pracuji, nicméně najít práci, kde je NJ bez AJ nebo RJ či FrJ nebylo snadné. Překlady jsou dobré, ale spíše jak přivýdělek.Ale něčím se začít musí....