"Myslím, ze kdyby vyrustala třeba s tim pomocným dělníkem a uklízečkou, kteří by ji milovali a viděli by se v ni, tak by ji nevadilo, ze maji k jídlu bramborovy placky nebo chudý rytíře."

Kudlo,
ale ne - ono nešlo primárně o city, ale o akceptaci.
Kdybych se taková, jaká jsem narodila KOMUKOLI, byla bych stejně nespokojená, s jídlem to vůbec nesouvisí.
Ostatně, on ten příklad mýho vlastního dítěte stačí. Kolik rodičů myslíš, že by bylo ochotný akceptovat, že dítě má nějaký morální přesvědčení? Ze zdravotních důvodů by asi většina lidí dítěti pořizovala to, co smí a co je pro něj vhodný, ale tohle by zatraceně velký procento rodičů bralo jako rozmar, na kterej není třeba brát zřetel?