No to je prece hrozne individualni - podle zdravotniho stavu a podle chuti te hlidaci babicky /babicek. Moje mama ma artrozu, hrozne blbe chodi, je ji jenom 65, takze deti hlida sporadicky, spis toho vetsiho, ktery oceni to, ze s nim dela staticke veci a nikam ji nezdrha. Je trpeliva a umi mu odpovedet na vsechno. Pak mame druhou babicku, te je jen 55 a je fyzicky velmi zdatna, tak ta zas s detma leze po skalach a absolvuje s nimi ty "litaci" vikendy.
Hlidani nepotrebujeme ani od jedne z nich, mame k detem jeste "chuvu", ale pro deti je samozrejme dobre, kdyz se s babickami /a s dedeckem/, vidaji, takze kdykoli si babicky o ne reknou, radi je pujcime, ale nebereme to jako hlidaci sluzbu, nybrz jako pestovani rodinnych vztahu.
Ja sama mela babicku, ktera byla akcni i zdrava do vysokeho veku, travila jsem u ni hodne casu /misto skolky jsem chodila k ni/ a bylo to moc fajn, rada na to dodnes vzpominam. Umrela, kdyz mi bylo 20 a ji 80.