Tylity,
já myslím, že i babičky jsou dospělý ženský a měly by být schopny svým dětem říct, pokud byla překročena hranice jejich ochoty/schopností/elánu. To zaprvé. Já se přiznám, že moc nesoucítím s lidma, kteří se samým hrdinstvým strhají, protože je jim "blbý" se normálně ozvat, notabene v situaci, kdy mají komu říct a lze to řešit. Fakt mne berou čerti, když na pět upřímně míněných otázek "jsi OK?" člověk dělá janošíka a hrdinu a pak si bokem stěžuje.
Druhá věc je, že není přece hlídání jen ve formě "hodit na babku všechno a nechat ji v tom plácat". Dá se uvařit předem, nachystat dětem jídlo, třeba i pro tu babičku, dát jim nějaký hračky a další zábavu, aby je bylo možné na část dne "odklonit" a dát babičce možnost taky si orazit.
Mně nejvíc "hlídá" babička, které je 82. Ale hlídá vlastně tím stylem, že jelikož žijem ve společné domácnosti, může si se synem pohrát kdykoli, a stejně tak ho může kdykoli poslat za mnou, když se necítí nebo chce dělat něco jinýho. Nemívá ho doma sama.