Moje mamka má 55 a vzhledem k tomu, že ještě pracuje, tak může hlídat jen občas o víkendech (sama je dost společensky aktivní, takže chodí s manželem na bowling, do kina, do divadla, na různé pobyty...). V létě pořádají s manželem (ten je o 3roky mladší) "dětské tábory pro vnoučata", celkem jich mají už 7ks nejstarší je 7let, nejmladší má 2roky. Jsou schopni 100% a plně obstarat všechny. Na víkedny je mívají většinou po dvou nebo po třech - zvládají naprosto 100%.
Tchyně má 64, je v ID a hlídá taky 100% - hlídá nám více než mamka, protože naše dvě děti jsou její jediná vnoučata a taky nechodí do práce a bydlí kousek od nás.
A pak je tu moje babi - dětí prababi. Ta má 85let a hlídat chce hrozně moc. minimálně 2x týdně mi nebo ségře do telefonu fňuká a prosí, ať jí tam přivezeme děti. Snažíme se tam střídavě každý týden chodit, ať je všechny vidí. Dcerku mi ještě před 4lety hlídala několik hodin skoro každý den (tehdy téměř tříletou), dvouletého jí tam dám samotného jen na třeba 2hodiny (a zatím si nakoupím), 7letou jí dám klidně na víkend - s tou už není práce- je soběstačná, hrajou s babičkou hry, karty, čtou si pohádky, pečou koláče, šijí na panenky...obě jsou šťastné. S naší babi je ten problém, že ona by hroozně moc chtěla hlídat, chce se cítit potřebná a využitá. S pravnoučaty má zase důvod být aktivnější. Ale třeba na procházku ji s dvouletým nemůžu samotnou pustit, protože je hrozně divoký a rychlý a někde by jí utekl. Kdybysme jí se sestrou děti občas "nepůjčily", tak by to s ní šlo psychicky hodně z kopce.