Raduno, píšeš:
"Kudlo,

ale kdyby ty peníze měli, tak bych třeba mohla na střední na rok jet do ciziny atd. atd. atd.

Takhle jsem v dětství zažila akorát tak ty hádky a celej život si to budu kompenzovat.
Navíc být z chudé rodiny znamená i nemít žádné známosti ani jiné kontakty, takže jsem jako člověk ze zkumavky, jaksi bez rodokmenu. Ono se to nezdá, ale jelikož je můj manžel z rodiny naopak bohaté a hlavně společensky známé, tak perfektně vidím, jak ho to postrčilo tam, kde je teď a kam by to bývalo mohlo postrčit mě"

Nesmysl. Mě do ciziny postrčilo právě to, že jsem nic neměla. Ani postel u rodičů, kam bych mohla jet alespoń jednou za rok. Dětství podobné tvému, hádky rodičů a omezené finance, dospívání ještě horší - rodiče se rozvedli, matku vystěhovali pro neplacení nájmu s invalidním synem na ubytovnu.
Odjela jsem stejně. Nebylo to sice studium v cizině, ale au-pair pobyt. Dva roky v UK, nejprve v rodině na jihozápadě, pak v Londýně jako dobrovolník, později ve Skotsku pracovně. Kontakty, kamarádi, krásné vzpomínky. Kdybych měla nalajnovanou vejšku hned po maturitě a bohaté rodiče, co by mi to financovali, možná bych nikdy do ciziny neodjela. Píšu možná.

Vymlouvat se na výchozí podmínky, když je v okolí x případů, kdy to zvládli lidé, kteří měli podmínky ještě horší, je životní brzda. A jsme zase u toho omlouvání X hledání způsobů.