Přesně tak.

Ja jsem měla dětství dosti pestré, s lásky plným zázemím, ale zcela bez kontaktu typu"známosti" a bez peněz, a dalo mi to myslím hodne moc.

Ne skrz karieru ( tedy co do kontaktu, na práci jsem se připravovala dost systematicky uz v době, kdy spoluzaci ještě poradne nevěděli, co chtějí dělat, protože mi bylo jasne, ze co si nevydělám, nebudu mít), ale skrz uspořádání hodnot.

Skoro všichni moji spoluzaci to asi měli co do životních peripetií jednodušší - nebo ne? Je na tom lepe spolužačka, jejiž rodiče sice měli penize a mozna i známosti, ale byli - jak to říct slusne - citové poněkud ploši a té holce to předali?

V podstatě všechno, co me potkalo, i to špatne, me posunulo nekam, kde jsem ted, a musím říct, ze ničeho nelituju (ani suchých rohlíku na výletě)