Přidat odpověď
Delete,
ne, já jsem právě nikdy v mladých letech frustrovaná z postavení svojí rodiny nebyla. Myslela jsem si, že máme se svými spolužáky více méně stejnou startovací čáru. Stačilo ale jenom, když jsem se dozvěděla, kam se který spolužák dostal na VŠ a tenkrát byly opravdu obory, kam se dostal génius nebo tlačenka a fakt ti moji spolužáci, co se dostali na práva zdaleka geniální nebyli. Ne, že bych toužila se stát právníkem, to ne, ale jde o princip. Neříkej mi, že kdyby byli z "dělnických" rodin, tak by se tam taky dostali. A tak to šlo dál a dál. Vždycky jsem třeba v práci narazila na někoho, kdo to prostě měl mnohem lehčí už jenom proto, že to byl třeba syn někoho, kdo mu dal do začátku podnikání kapitál a postaral se o jeho lepší vzdělání atd. atd.
Předchozí