"Jestli jsem to ale pochopila dobře, tak Raduně jde o to, že se nakonec musela svého životního snu vzdát, protože už neměla sílu, čas, možnosti ho dosáhnout, ztratila víru v to, že může dojít tam, kam dojít chtěla a kam by nejspíš došla, kdyby startovala jinde."

Delete, nejde ani tak o nějaký konkrétní životní sen. Můj problém byl totiž ten, že můj životní sen byl hlavně za každou cenu vypadnout z domova, takže jsem ani nikdy žádný jiný konkrétní kariérní sen neměla. A to je to, co svým rodičům vyčítám. Že mě nikdy nikam nesměřovali, nikdy nerozvíjeli žádný můj speciální talent a nechali mě ve všem jen tak plácat. V tom vidím plus u těch bohatých či i vzdělaných rodičů, že svým dětem hlavně chtějí dát vzdělání a směrovat je do oborů, kde můžou vyniknout.
Dneska jsem už někde úplně jinde a mám konečně nějaké sny, které ani nejsou tak neuskutečnitelné, ale těch promarněných let si prostě dovolím litovat.


"Ale když člověku dojdou síly (dosaď cokoliv, u někoho finance, u někoho energie, u někoho motivace) posunout se tam, kam chtěl a na nějaké odbočky už má pocit, že je pozdě....tak začne hledat, co se dalo udělat jinak...nebo nedalo, ale co mohlo být jinak....a když už nemůže pomoct sobě (a musí si to v sobě nějak srovnat, třeba tím vyfňukáním se), tak má potřebu si to nějak vynahradit v těch dětech třeba....a taky se to někdy přežene, ne že ne...."

Když je člověk starší a dívá se na svůj život zpětně, tak samozřejmě vidí lépe, kde a proč třeba nastaly v jeho životě zádrhely. Nejde to změnit, ale přeju všem dětem, aby na tom byly v tomhle lépe.