Ráno při vstávání pětiminutovka mazlení (jinak se nenastartují), povídání u snídaně a chystání do školy (plynule to občas přechází v moje nerudné popohánění a hysterické ječení, pokud najednou ráno dopisujeme náhle se zjevivší úkol, sháníme pomůcky, nemůžeme najít oblečení apod.). Odpoledne příchod kolem čtvrté až půl páté (nakupujeme společně čerstvé pečivo a tak), pomoc při vybalení aktovek, úkoly, příprava do školy, povídání, co bylo, pak večeře, koupání, pohádka a povídání v posteli). Někdy stihneme venčit psa nebo pochůzky, ale to se musíme bičovat, jinak to všechno tak rozvláčně roztáhneme, že fakt nic jiného než povinnosti nestihneme. Každý den zase a znova. Jediné, co mi pomáhá to přežít je, že si říkám, jak mi ta jejich blízkost bude chybět, až budou velké.