Přidat odpověď
Stále ale vynecháváte, že to život aktuálně umožní a pak náhoda zamotá.
Já domýšlela až, že jsem se drbala levou rukou za levou lopatkou a dneska co?
V práci se mi daří zatím (Bohu, osudu, náhodě, čemukoliv díky), ale méně let mi nebude, plodná sice jsem, ale mea culpa, prostě jsem volila jinak,
jak partnerstvím, tak rozhodnutím, že aby se náhodou něco nestalo, nějaký problém finanční a fatální, raději další děti ne. ( U nás sehrál velkou roli věk manžela, ale i pro soužití s ním jsem se rozhodla)
prostě přes veškeré touhy a smysluplné plánování... mi vcelku vadí, že nemáme víc dětí. Jistěže se mohu realizovat různorodě. A ne, nepláču nad kočárky.. o tom to není.
Spíš mám nějak pocit, že člověk víc zalituje toho, co neučinil, než toho, co učinil.
Jen náhled na opačnou stranu mince, nic jiného.
Předchozí