a mně to trošku připadá, jakože .. teď jsem v nervech, šťastnější budu, až....
až.. se to až stane, tak zase vyšší level cílů,

takže vlastně nebudu šťastná nikdy, protože pořád je za čím se hnát a rvát.

Nicméně cílem je ta cesta, ne dosažení. To není žádná teorie, to je prostě život. Nakonec, když zhodnotím ty roky toho putování, vlastně nejšťastnější jsem byla tak pár let ze života, po narození mimin, kdy jsme měli fakt hluboko do žlabu.....

pak podnikání, přísun financí, ale méně času, pak vyhoření... všechno o.k. ale psychika mi to dala sežrat.