já naopak připouštím, že není.

Prostě i takto se dají věci vnímat.


Já mám kamarádku, co žije s chlapem, který má velké děti a z ženský, co měla spoustu zábavy různé... je ta, co pořád nadává, .. že je v jenom kole, ale v jednom kuse nadšeně vaří a peče... a "voni všechno sežerou" - vyloženě jí to vyhovuje.

A druhou, které nevadí, že její partner platí - jejímu synovi už druhou vysokou soukromou školu (když se na tu první vykašlal), ale dost jí vadí, že má koupit partnerovým dětem dárek k Vánocům..
Peníze jí případně partner poskytne, resp. poskytuje průběžně.

Nejsem žádná superskvělá a vnímající, ale prostě jsem pochopila, že muž, se kterým žiju nebude šťastnej, když budu nenávidět jeho děti. Děti v jistém věku po mnoha letech pochopily totéž. (těch pár let bylo docela vydatných, ale byly v té době už zákonní dospěláci, o to víc uměli "zatopit". Trvala ta psychika)

Dneska jsem ráda, že jsme to nějak ustáli všichni.