Raduno,

ale mým cílem není diskutéry "shazovat a zesměšňovat". Skutečně nemohu za to, že někdo v tom, co píšu, vidí věci, které tak rozhodně nebyly myšleny. Například tady píšeš, že ti předhazuji, že fňukáš a závidíš. To, že fňukáš, s tím máš pravdu, to si opravdu myslím, ale s tou závistí mne to nenapadlo, na to jsi mě přivedla až teď ty.

Nenapadlo mě, že si lze poznámku "odpusť mu to a uleví se ti" vyložit tak, že se jedná o urážku. Skutečně si myslím, že není k ničemu dobré vléci si drobné křivdy z dětství až do dospělosti (tedy myslím, že není dobré si vléci ani ty větší), a pokud někdo dokáže "odpustit" jinému, že byl oproti němu (ať již skutečně nebo domněle) zvýhodněn ve smyslu, že se tím už dál neužírá, tak to prospěje především tomu odpouštějícímu. Skutečně na tom nevidím nic urážlivého, ostatně i někdo mnohem chytřejší než já řekl "jakož i my odpouštíme našim viníkům".

Přiznám se, že do ostřejší polemiky občas jdu, ale zdaleka ne s každým, zpravidla pouze s těmi, kdo tvrdí něco, co mi někde v něčem "falíruje", ale tvrdí to velmi vehementně a přesvědčeně. To jsem pak zvědavá, nakolik svůj (pro mě nelogický, ale to nemusí nutně znamenat, že OBECNĚ nelogický) názor dokáží obhájit a "ustát" jeho kritiku. Pokud je ten někdo se svým názorem ztotožněn, tak to ustojí, odargumentuje a pouhé pochybnosti o jeho správnosti s ním nijak zvlášť nezahýbají,

Dokonce si ani nemyslím, že bych přitom byla nějak zvlášť hnusná, naopak se mi zdá, že se o něco takového pokoušíš spíš ty.