Já tak nejdřív na začátku školy, ale pokud jeví sklony k agresi vůči lidem už teď, tak na bojové sporty nikdy, nepodporovala bych agresi, ale naopka se ji snažila převést na neagresivní formu výstupu (lidé, kteří dokážou přesměrovat svou agresi, bývají často velmi tvůrčí).
Ve třech letech ani ve snu. Pokud je fyzicky nevybitý, tak bych ho vybila sama. A žádné rány v tomhle věku, kdy vůbec nedomýšlí jejich důsledky, bych nedovolila v něm podoporovat, ať už v úderech do čehokoli, nedejbože do jiného člověka, ani modifikované ve "fér údery" bojových sportů. Připadá mi v tom cosi zrůdného, takhle zajásat nad agresí dítěte a ještě ji podpořit. Vybila bych přemíru napětí, která v něm je, něčím jiným namáhavým, aby se to takto netransformovalo do agresivity.
Jelikož moc nemluví, tak bych volila hlavně aktivity rytmické pro tělo, to podporuje vývoj řeči. Klidně bych s ním, co já vím, skákala přes švihadlo nebo skákala po schodech nahoru dolů a nechala ho pomáhat mi při namáhavých fyzických činnostech, které by ho vybily (klidně kopat motykou, to je taky hezky rytmické)...eventuálně, pokud by nějaká organizovaná aktivita byla rodinou vynucována, tak byhc volila něco hudebně-tanečně-rytmického. Ale nikdy bych ho v tak nízkém věku neorientovala a nepodporovala ve sklonech k boji, ať už jakkoli "vhodně směrovanému ke správným bojovým návykům".