Emo, to byl trochu extrémní případ - žádného takového pedagoga, který by tímhle způsobem na děti tlačil, jsem nikdy v praxi neviděla - to je asi spíš spojeno s tím, že daná paní učitelka nějak nezvládá sebe sama a svou potřebu sdělovat svou víru, než že by to byl běžný projev všech věřících učitelů, nebo všech učitelů křesťanských škol. Docela chápu, že pokud doma žádná duchovní témata nefigurují a dítě se s nimi setká v takovéhle nešťastné formě, může to být pro něj nátlakové a traumatizující. Vůbec nic proti tomu, do státní školy prezentování náboženských názorů nepatří.
Nicméně u křesťanské školy se s tím musí počítat - ale zvlášť na prvním stupni přece není žádným problémem se seznámit s vyučujícím a situaci mu objasnit - pokud nemá škola jasně vymezeno, že je pouze pro věřící děti, pak vyučující musí počítat s tím, že tam mohou být i nevěřící - a rodiče mohou požádat o určitou toleranci. Asi by stálo za to, aby zakladatelka na tu školu osobně zašla a rozhodla se podle toho, jak na ni vyučující a vedení školy bude působit - samozřejmě je asi možné narazit na různá školní prostředí, nevím. Já dítě na křesťanské škole nemám a nikdy jsem o tom ani neuvažovala(a ani pro ně nijak nelobuji), ale znám jejich prostředí dost na to, abych věděla, že případy jako popisuješ, nejsou na těchto školách běžné. Samozřejmě, pokud je pro někoho příběh Bible neoddiskutovatelnou pravdou a realitou, pak těžko bude ve výuce náboženství říkat - "A teď pro Pepíčka - možná to tak úplně pravda není, ber to jen jako historicky vlivnou teorii"... ale od toho je taky rodina, aby dítěti dala základ toho, co považuje v životě a světě za pravdivé, a tím ho vybavila dostatečně na to, aby hned nepřijímalo to, s čím se setkává, a aby nejdřív přemýšlelo a ptalo se třeba i těch, kteří mají jiné názory.