Tino, tak to je fakt hodně podobné i té RS-ce.

Podle mě jde o tedy hodně o to, aby se manžel s tou nemocí smířil. Aby to bral, jak je. Že může udělat jen to, co zvládne/stihne a ostatním se nestresovat. On to má asi v povaze (mám takové rodiče) a je určitě hrozně těžký se od toho oprostit. Můj manžel má deprese (ne kvůli tomu, že onemocněl, ale spíš kvůli nálezu na mozku), ale jinak je se svou nemocí celkem smířený. Nedává si nemožné cíle, to spíš já musím někdy slevovat, abych po něm nechtěla moc. Každopádně o tom člověk musí mluvit.