Přidat odpověď
Syn chodí na křesťanskou základní školu a nemohu si to vynachválit.
Jak už tu někdo přede mnou psal autorka neuvádí přesně typ školy,ale téměř všichni píší o katolické škole.
Myslím,že hodně záleží právě na typu školy. Syn navštěvuje bratrskou, s přijetím nebyl problém ačkoli jsme ateistická rodiny. Hodiny náboženství nemají, pan farář pravidelně dochází a děti seznamuje s příběhy z bible. Chodí na mše, většinou v době náboženských svátků a významné akce ve škole začínají mší ( pravidelně se zúčastňuji a po pravdě ,kdyby to v pozvánce nebylo napsané ani bych si nemyslela,že je to mše ... pan farář většinou pronese řeč prostoupenou obecně platnými myšlenkami o vzájemné lásce a toleranci, požehná všem a popřeje jim štěstí a úspěch). Náboženská setkání jsou dobrovolná mimo rámec vyučování.
Škola je malá, atmosféra příjemná, všichni jsou tak nějak semknutí, připraveni nezištně pomoci a po pravdě ani nevím kdo je věřící a kdo ne.Probíhá hodně dobročinných akcí a sbírek organizovaných církevní charitou. Za minulý rok jsem zaznamenala pouze náboženský podtext vánoční divadelní hry, toť vše.
Osobně jako velmi tolerantní ateista, jsem ráda,že se syn nenásilnou formou seznamuje s křesťanskou naukou a v budoucnu s ním hodlám probrat i ostatní náboženství, protože si myslím,že to prostě ke kvalitnímu všeobecnému vzdělání patří.
Předchozí